pondělí 26. ledna 2009




Až někoho napadne sepsat a vydat tiskem seriózní studii o hlouposti, měla by být některá z jejích kapitol věnována »kauze« Entropa. Případný autor ale musí počítat s tím, že na něho Bulhaři uvalí klatbu, neboť za hlupáky v ní budou jejich politici. Je totiž k neuvěření, v jak ubohý skandálek se zvrtla lehce provokativní vtipná plastika sochaře Davida Černého, která si kladla za cíl zviditelnit české předsednictví EU a přátelsky poškádlit naše spolubydlící ve společném evropském domě. Obojí se povedlo znamenitě, pouze jemnocitu Bulharů se dotkl čistoskvoucí turecný hajzlík, dominující mapce jejich domoviny. Z žertíku, jímž se většina návštěvníků expozice skvěle bavila (stejně jako ostatními šestadvaceti ironizujícími »podobiznami« členských států Unie), vyrobila bulharská diplomacie mezinárodní skandál, který nabýval na trapnosti přímo úměrně s tím, jak vehementně se bulharští představitelé domáhali omluv a »očisty«.

Kouzlem nechtěného se nakonec stalo hlavní bruselskou atrakcí právě Bulharsko, paradoxně poté, co si vymohlo, aby jeho »navštívenka« byla pod rouškou noci zakryta černým hadrem, čímž symbolicky zmizelo z mapy Evropy nedlouho po svém slavném přijetí do klubu dospělých zemí starého kontinentu. Normální lidé se tomu teď pošklebují, čímž ponoukají uražené nedůtklivce k dalším a ještě dalším hloupostem. Minulý týden například guvernér Bulharské národní banky Ivan Iskrov pohrozil, že bude na protest ztvárnění Bulharska v posměšné plastice bojkotovat schůzku se svými unijními kolegy a ministry financí, která se má uskutečnit letos na jaře v České republice. Černý hadr je mu málo, trvá na tom, že Bulharsko musí z mapy Evropy zmizet docela. Vzhledem k okolnostem soudím, že by mu mělo býti vyhověno.


Hloupost svých představitelů ale těžce nese čím dál větší počet rozumných bulharských občanů, jež vrchnostenská hysterie uráží, protože z nich v očích civilizovaného světa činí primitivy bez schopnosti sebeironie a nadhledu. I kde se vzala, tu se vzala, vznikla petice proti bulharské malosti, jejíž autoři se staví za davida Černého a distancují se od obrazu, který o přívětivé balkánské republice vytvářejí její politici. Jak ta fraška nakonec dopadne, bůh suď, nezbývá než doufat, že kvůli kontroverznímu uměleckému dílku nevypukne v Bulharsku občanská válka.

Také u nás doma ale máme o čem přemýšlet. Například o tom, proč u žádné hlouposti nemůže chybět Václav Klaus. Proč asi vyhlášený Antievropan, povznesený nad cokoli, co se týká vnitřních záležitostí EU, zčistajasna vybízí vládu k omluvám za umělecký počin, jehož obsah a dopady jsou soukromou věcí svobodného tvůrce? Je to jenom tím, že i on proslul jako suchar bez smyslu pro humor, jehož místo je pod černým hadrem, nebo tím sleduje nějaký vyšší politický cíl? Třeba chce naznačit nezbytnost obnovení cenzury? Nebo »přitopit« Topolánkovi, o němž ví, že na omluvy za hloupost jiných nikdy nepřistoupí, bez ohledu na to, šéfuje-li Evropě nebo »jen« Strakově akademii?

Napište někdo tu knihu, pěkně prosím. Jejím mottem by mohla být třeba česká lidová moudrost, že koho svrbí, ten se škrábe.
Petr Zavoral

Hlavni stranka